ANHUI (pin jin Anhui Anchuej)

 

Jedna z nejmenších čínských províncií je proslavena zejména svými zelenými čaji, ale je domovem také pro legendární červený čaj Keemun. Nachází se ve vnitrozemí východní Číny a v její jižní části jí přetíná největší čínská řeka Jang-c‘. Na východě hraničí s provincií Jiangsu, na jihovýchodě s Zhejiangem, na jihu s Jiangxi, na jihozápadě s Hubei, na severozápadě s Henanem a na krátkém úseku ve své západní části také s provincií Shandong. Jméno provincie, které v překladu znamená „tichá kráska“ (peaceful beauty???) se odvozuje ze jmen dvou měst Anquingu a Huizhou (dnes Huangshan City).

 

V Anhui se pěstuje čaj po staletí ne-li po tisíciletí. Záznamy vypovídají o tom, že již v letech 312-17 n.l. byl z jednoho okresu provincie zasílán čaj jako daň císařskému dvoru. (VČČ) Už v 7. století se z provincie vyvážel čaj nejen do vzdálenějších oblastí Číny, ale také do dalších zemí a od 19. století se čaj Keemun exportoval na Západ, zejména do Anglie, kde se stal nedílnou součástí čajové směsi English Breakfast.

 

Anhuiské čaje jsou Číňany nazývány „Hui cha“ a přinejmenším pět z nich se řadí mezi tzv. 10 nejslavnějších čajů Číny: Huang Shan Mao Feng, Tai Ping Hou Qui, Liu An Gua Pian, Ding Gu Da Fang a červený čaj Keemun. Anhui je tak pravděpodobně region s nejvyšším počtem zástupců v tomto žebříčku.

 

Na rozdíl od přímořských oblastí je klima v Anhui drsnější a celkově proměnlivější, celá severní část provincie není pro pěstování čaje vhodná. Čajové zahrady se nachází v jižních a jihozápadních oblastech, kde se Velká čínská nížína zvedá do pohoří Huang shan a Jiuhua na jihovýchodě a pohoří Dabie s nejvyšším vrcholem Mt. Huo v jehož podhůří se pěstuje věhlasný žlutý čaj Huo shan Huang ya (angl. Yellow bud) na jihozápadě. V těchto horských oblastech, kde drsné zimní podmínky určují hranici lesa na úroveň 1800 metru n. m. se nejvhodnější nadmořská výška pro pěstování čaje nachází kolem 700 metrů n. m. Je zde relativně nízká teplota, velké množství srážek a oblačnost a mlhy nepropouští nadměrné množství slunečního svitu. To vše umožňuje čajovým keříkům dávat velké a silné lístky.

 

Nejproslulejší z těchto pohoří, Huang shan, je známé nejen svými čaji, ale také úžasnými přírodními scenériemi. Své jméno získalo podle vrcholu Mt. Huang a jeho jméno převzal i nejvěhlasnější z huangshanských čajů, Huang Shan Mao Feng.

Ze severní části huangshanské prefektury od jezera Tai ping pochází Tai Ping Hou Kui (Opičí náčelník z Tai Pingu). Na první pohled jeho vzhled evokuje podobu čaje Lung Ching (Dračí studna), který se produkuje v sousední provincii Zhejiang, zpracované lístky Hou kui jsou však mnohem delší a mají jasně zelené zabarvení.

Podél severní strany Žlutých hor, rovnoběžně s tokem řeky Jang-c‘ se táhne pohoří Jiuhua shan. Odtud pochází další ze zdejších Mao Fengů Jiu Hua Mao Feng (jiu Hua Fo Tea). Protože hora Jiu Hua, která dala jméno celému masivu patří mezi čtyři posvátné buddhistické vrcholky, označuje se čaj z jejího okolí jako Buddhův čaj.

Podobně plochý a ostrý tvar listu jako Lung Ching, který vzniká typickým zpracováním na speciálních pánvích nalezneme i u čaje Ding Gu Da Fang vyráběného v jižní části provincie, na severovýchod od Huang Shan City, v okrese She.

Také na jihu prefektury, v okolí měst Tunxi a Huangsahn city se vyrábí zelený čaj Tunxi.

V okrese Qimen (západní cíp prefektury Huangshan) se na konci 19. století poprvé objevil červený čaj Keemun a proslavil Anhui i v zámoří.

 

Severněji, v prefektuře Jinxian, ovšem stále na jih od řeky Jang-c‘ se produkuje Yong Xi Huo Qing. Protože byl poprvé vyroben ve vesnici Yong xi v provincii Anhui, podržel si i nadále v názvu její jméno.

 

Na severním břehu Jang-c‘, na hranici mezi Henanem a Anhui leží pohoří Dabie Shan s nejvyšším vrcholkem Mt. Huo (1744m n.m.) V jeho podhůří (ve výškách kolem 600-800m n.m.) se pěstuje žlutý čaj Huo Shan Huang Ya.

Posledním, i když rozhodně ne co do věhlasu a proslulosti je Lu’an Gua Pian (Melounová semínka z Lu’anu). Pěstuje se o něco severněji, na úpatí Dabianských hor, v okolí města Lu’an.